Mistrovství mládeže a juniorů MSKS 2012 z pohledu rodiny Classic Mytys aneb Erdel proti světu
Po dvou létech, kdy jsem se účastnila s naším rodinným psem/ mazlíčkem/ ochráncem Zaaronem Classic Mytys LVT mládeže pořádaného Moravsko-slezským kynologickým svazem jsme se s mamkou rozhodly, že dozrál čas, abychom se se Zordou posunuli dál. Měli jsme spolu za sebou pár zkoušek a Mistrovství AT a tak se jako další vhodný cíl zdálo Mistrovství mládeže MSKS. Ale museli jsme spolu se Zordou ujít ještě pořádný kus cesty. Ihned po návratu z LVT nám všem (a hlavně panu psovi) bylo jasné, že se nechovám příliš jako správný a přísný psovod a pes si ze mě utahuje. Museli jsme spolu začít od začátku. Stopy jsem se učila hlavně já, abych dokázala rozpoznat pejskovo chování a tu naši zrzavou opici přesvědčila o tom, že i se mnou předměty zkrátka označovat musí. Postupně jsme se propracovali od jednoduchých vlastních stop až po složité cizí za asistence naší trenérky a mojí maminky v jedné osobě – Renaty Hejčové. U poslušnosti jsme zapracovaly na důraznosti mých povelů a snažily se zkrotit divokou a nevyzpytatelnou erdelí povahu. Největší (ale hlavně psychický) problém pro mě byla obrana, kterou jsem ani za ta léta chození na cvičák jako doprovod nepochytila. Už na mládeži se mě snažil „vychovat“ pan figurant Šesták, ale nakonec největší zásluhy a můj obrovský dík patří Lukáši Slowoczkovi, se kterým jsme se dva měsíce intenzivně na obranu chystali.
Během prázdnin jsme se s mamkou snažily stíhat až dvě disciplíny denně, ale s nástupem školního roku a mých dalších povinností (hlavně korfbalu) bohužel tréninků ubývalo, což se nakonec projevilo na zvlčení mého kamaráda. Navíc se nám poslední dobou nevyhýbají zranění a tak si Zorda kromě dlouhodobě zraněného krku přivodil i poranění nohy. Pochopitelně týden před mistrovstvím. To, co na první pohled vypadalo jako příjemná sobotní vycházka na tatínkův rodný Vranov u Brna se během chvíle proměnilo v dost velký důvod, abychom mistrák vynechali. Zaaron si ošklivě poranil dráp a v pondělí šel na operaci. Po zákroku nám Zorda chodil po třech a nikdo z nás mu nedával šanci. Ale v této téměř beznadějné situaci se ukázala Zoránkova tvrdost a odhodlání a během pár dnů se naučil (i přes bolesti) chodit s botičkou. Všichni jsme tušili, že nemáme sebemenší naději na umístění, ale i přesto jsme se v pátek 28. září rozjeli směrem do Zbraslavi u Brna, dějiště závodu.
Ještě tentýž den jsme si vylosovali nejvyšší startovní číslo
Vyhlášení proběhlo během pár hodin. V kategoriích ZVV
Za tuto nádhernou chvíli bych chtěla poděkovat pořadatelům z řad členů MSKS v čele s vedoucí mládeže Terezou Baselovou, panu figurantovi Lukáši Slowoczkovi, který ze mě udělal psovoda a především svému realizačnímu týmu v čele s mou maminkou Renatou Hejčovou, která mě tolerovala, vozila na tréninky a obětovala mi svůj čas. A hlavně svému věrnému parťákovi Zaaronu Classic Mytys, který se dostal přes své hranice a dokázal, že i erdel je nejenom pracovním psem, ale i velkým a nikdy se nevzdávajícím bojovníkem.
Po mistrovství jsme nejeli domů, ale na výcvikový víkend Moravské komory ATK, kde hned následující den si pan pes vyžádal náročnou cizí stopu. O dva týdny později jsme se vydali do Bzence na Mistrovství stopařů, kde jsme nakonec získali šesté místo a jako bonus jsme si měli možnost pohladit živé lvy, čehož všichni mládežníci a junioři plně využili. Náročný program jsme zakončili další týden na 53. ročníku Valíčkova memoriálu, kde jsme nastoupili v kategorii IPO
Karolína Hejčová
Náhledy fotografií ze složky Podzim 2012